Milhausův maturitní ples

Den 13. ledna 2006 se neodvratně blížil. Na tom by nebylo zase až tak nic divného. Ale byl to pátek 13tého a ještě ke všemu měl Milhaus maturitní ples. Část božích děcek se svejma lejdýs, sestrama a bratrama a bůh ví ještě s kým na něm nemohla samozřejmě cybět. A nebyl by to pátek 13tého aby se nic nestalo. Byl čas odjezdu, všichni jsme byly připravený, ale dovoz stále nikde. Najednou vidím jak přijíždí nějaké velké auto, kterým jsme měli odjet. Zavelím odchod. Příjdeme ke zmiňovanému autu a v něm samozřejmě někdo seděl, koukali na nás a my jsme koukali na ně. Nic méně jsem nezahálel a řvu na ně "puste nás dovnitř", oni stále nic a jen na nás koukli. Už jsem chtěl otevřít boční vysunovací dveře a došlo mi, kdyby to byli oni, tak by asi otevřeli a nečekali takovou dobu. Po chvíli zevlování okolo auta jsme teda zjistili, že to opravdu nebude asi to auto, kterým jsme měli odjet. Čekali jsme dále a zjistili jsme, že ti lidé z toho auta šli k sousedům. Koněčně přijel odvoz se zbylou částí naší výpravy a zjistili jsme, že měli nějaké technické problémy jak se sebou, tak s autem. Všechno bylo ale v pořádku a nic nám už nebránilo vyrazit na Milhausovu pařbu. Když jsme dorazili na místo, tedy do Libereckého kulturního domu, první co mě rozseklo, bylo že měli jenom lahvovýho Rytíře ze Svijan, jeden druh vína, ale pozitivní na tom bylo, že měli dost velkej výběr tvrdýho, což se nám všem dost zalíbilo, ale k tom více až dýl. Ještě než začalo šerpování, poctili nás (asi po dlouhém dohadování kdo bude řídit - nakonec vyhrál lístek na abstinenci Hony) svoji návštěvou bratři Lamačovi + 1 žena a Mr. tomaass se svojí sestrou. Na plese byly čtyři třídy, ale už nevim jaký, ale určitě vim že tam byly z Libereckého Bojiště a textylka ze stejného města. První na řadě na šerpování bylo Bojiště. Nastupovali ve dvouch řadách po very hard nástupu, který spočíval v tom, že vyšli na proti sobě ze dveří a řadili se do dvou řad. Milhaus stál hrdě čtvrtý ze předu a klepal se jak ratlík než mu dá ředitel Bojiště šerpu. No ve zrdaví šerpování přežil. V pauzách mezi jednotlivými akcemi vystupovali slečny z textylky ve svých vlastnoručně ušitých šatech jako módní přehlídka. Některé modely byly opravdu odvážné, třeba výstříh vepředu, kde bylo vidět úplně všechno, nebo naopak výstřih šatů zezadu dole, takže byla zase naopak vidět jiná část ženského těla. Po jednom z těchto vystoupení měla šerpování textylka, ale to nás zase až tak nezajímalo, takže jsme zasedli ke strojům, teda ke stolům, kde se to začlo značně rozjíždět. Měli jsme už nějakého toho Rytíře v krvi, tak jsme dostali s tomaassem nápad, že půjdeme na panáka. Tomaass řikal že platí a že to pak mam otočit, a co jsme si mohli dát jinýho než zelenou. Po prvním kole jsme se hned postavili zase do fronty a tentokrá jsme si dali gumový medvídky (Timewarp nebo jak se to píše). Ale určitě jsme v tom nebyli sami, vždycky když někdo na dlouhou dobu zmizel a když jsme je hledali, tak jsme je našli u baru. Ovšem nejlepší rozsek měl Halámek, Mates, Martin nebo jak ho znáte. Byli jsme s tomaassem u baru a ostatní šli taky, ale k druhému baru o něco dál. Vrátili jsme se ke stolu a ostatní přišli taky a byli úplně vysmátý. Milhaus je všechny pozval na panáka a Halámek řikal že by si dal Metaxu, prej že to bude stát do 50ti Korun českých. No tak to barmanka začla rozlejvat, a když řekla sumu, kerou měl Milhaus zaplatit, tak se mu protočili panenky a málem ho to položilo. Jedné slečně to nedalo a zeptala se kolik Metaxa stojí a bylo jí odpovězeno že prej 85Kč a v té skleničce to na dně ani nebylo vidět. No tak Milhaus už s tim nemohl nic dělat, tak mu nezbylo nic jinýho než cálovat. Seděli jsme u stolu už značně v náladě a vymejšleli nic jiného než blbosti, najednou se všichni zvedli a šli tancovat a já jakože Cartman sem tam seděl a čuměl. Z ničeho nic pro mě někdo přišel ať jdu tancovat a už ani nevim kdo to byl. A tim to vlastně všechno začlo. Protože bylo slečen nedostatek, tak nám nezbylo nic jinýho než tancovat chlap s chlapem a muselo to vypadat fakt strašně, protože oba dělali chlapský kroky, který se lišej od ženskejch. To se stále opakovalo a značně jsme to prokládali občerstvovacími stanicemi. Vždycky když se šlo tancovat, tak se řeklo "Hovada dem tancovat!" a žádné zdvořilé nabídnutí slečně "Smím prosit". Akorát háček byl v tom, že se u mě a Milhause taneční minuly účinkem, a tak ať se hrálo co se hrálo na všechno se jel ploužák a hotovo. V tom si Milhaus nabrnk nějakou kost teda holku a šel s ní tancovat, tak sme šli taky a za velké podpory jsme na něj řvali "Dávej víc Milhaus" nebo "Tu dáš", chudák slečna asi zase nevěřila jako ostatní. Mohlo bej tak okolo 23.00 hráli ploužák a nás už to moc nebavilo, tak jsme to chtěli trochu oživit a začli sme si tam dávat na ten ploužák pogo a jiné podobné vylomeniny. Ty lidi okolo asi moc nevěřili a přišlo jim to asi trochu nevhod, když si všichni při tom ploužáku brečeli na ramena. No to je sice všechno pěkný, samej chlast a děvy, ale museli jsme taky chodit na WC. Tak si tak stojim u toho mikeše (mušle), čumim do blba a najednou vidim pootevřený dveře na záchod, nahlédnu tam a někdo tam byl. Seděl tam nějakej typos s dredama, očividně úplně na sračky, hlavu mezi kolenama a měl zeblitý až lakýrky na nohách. Tak jsme neváhal a sebral sem tu bandu vožralejch hovad a šel sem jim ho ukázat a v té příležitosti sem sebou vzal i foťák. Samozřejmě že snad bude i galerie fotek co nevidět a jestli to čtete až dýl tak tady už možná je. Když už bylo po půlnoci tedy po 24.00 sál už nebyl tak plný vášnivých tanečníků a dostali jsme větší prostor na pogo a podobné. Ale také asi okolo 1 hodiny ráno odjížděla jedna část naší bandy, protože Hony musel ráno vztávat. Zbyla nás tam jenom část a tak jsem už jen tak popíjeli a najednou vypukla panika - "Kde je Milhaus!" Obrátili jsme celej kulturák narubi a Milhaus nikde! Tak jsme ještě jednou prohledali všechny bary a konečně jsme ho našli samozřejmě že u baru. Řikali sme mu kde je a on na to - "Fpohodě vole". Chýlil se konec celého maturitního plesu, byly asi 2 hodiny ráno a museli jsme už jít, protože odvoz už prej čekal. Tak jsme se konečně dostali po strastiplné cestě kulturákekm ven. Jdeme směrem kde měl stát odvoz a von nikde. Tak si stojíme a nejednou přišel pocit vykonávání potřeby, ale i na ženy a ty to maj trochu složitěkší než my chlapy. No všem se to nakonec bez újmy na zdraví povedlo. Mimo jine při tom zevlování a čekání na odvoz tam na parkovišti nacouval nějakej chlap se škodovkou do jine škodovky, vylez z toho auta a řiká "Sem tam nic neviděl!", asi to bylo tim že měl úplně zamrzlí všechny okna. No a naše čekání se naplnilo a už jsme museli jet domu. Znaveni jsme přijeli asi okolo 3 hodiny domu a všichni ochotně upadli do postele. To by asi mohlo být všechno z Milhausova maturitního plesu a jestli jsem v průběhu na něco zapoměl, tak mě omluvte, protože to asi bylo omámením alkoholem a jinými povětrnostními podminkami.

Cartman